štítná žláza
Uncategorized

štítná žláza – jak se žije s polovinou štítné žlázy?

Nikdy jsem nepatřila mezi lidi, kteří se musí cpát léky každý den, až do té doby, než mi doktoři zjistili tryreoidální uzly na štítné žláze. Ze zdravé holky se stala závislačka na hormonech. Štítná žláza je malý orgán, který s Vámi dokáže pěkně zatočit. Jak se žije s polovinou štítné žlázy?

Když mi doktorka při vstupní prohlídce do práce zjistila zvětšený krk, nebrala jsem to jako nějaké onemocnění, ale jako důsledek celkového přibírání na váze – ze změny životního stylu, nepravidelnému stravování a stresu. Výsledky krve na hormony byly naprosto v pořádku a nikdy jsem neměla sebemenší problém s onemocněním štítné žlázy, tak proč se stresovat? Jenže problémy začaly narůstat a s nimi i můj krk.

štítná žláza
štítná žláza je malý orgán

Na druhý pokus jsme nenechali nic náhodě a k vyšetření krve přidali i ultrazvukové vyšetření krku. Endokrinolog mi potvrdil to, čeho jsem se bála – uzlíky na štítné žláze plné krve. Doktor se mi snažil pomoci a uzlíky s krví a tekutinou odsál injekční stříkačkou – a já mohla jít v klidu domů. Jenže problém se objevil znovu – a to hned po týdnu.

“Vyřeší to pouze operace”, řekl mi doktor a mně se tímto okamžikem změnil život.

Vzhledem k tomu, že mám problematickou pouze polovinu štítné žlázy, dostala jsem na výběr, zda chci odstranit celou štítnou žlázu nebo jen její problematickou polovinu. U obou bylo riziko, že přijdu o hlas nebo o příštítná tělíska, které se nacházejí v okolí štítné žlázy. U odebrání celé štítné žlázy navíc riziko horšího hojení a nedostatek léčiv v budoucnu. Zvolila jsem tedy cestu menšího rizika – nechala jsem si odstranit pravou část štítné žlázy.

Operace poloviny štítné žlázy

Operaci jsem si zařídila v královéhradecké fakultní nemocnici, které jsem důvěřovala. První den mě přijali na pokoj a udělali všechna potřebná vyšetření před operací. V den “D” jsem dostala kompresní punčochy a čekala.

štítná žláza
příprava před operací štítné žlázy

Půl hodinu před samotným zákrokem přiběhla sestřička a dala mi léky na uvolnění a uklidnění. A jelo se na sál. Ze sálu si pamatuji pouze dotaz anesteziologa, jestli kouřím, piji alkohol nebo užívám drogy. Poté jen tmu…

Probuzení po operaci

Když jsem se po pár hodinách probudila, cítila jsem jenom bolest. A co bylo horší – bezmoc. Nemohla jsem se hnout. Nepohnula jsem prsty. Nedokázala jsem pootočit hlavou. Když jsem chtěla otevřít pusu a vydat ze sebe sebemenší hlásku, nedokázala jsem to. Jediné co jsem cítila byla bolest, bezmoc a slzy tekoucí po mém obličeji. Sestra si všimla, že jsem se probudila a ptala se mě, jestli chci léky na bolest. Ať jsem chtěla sebevíc, nedokázala jsem ji odpovědět.

Otevřela jsem pusu, ale nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. Začala jsem brečet. Nevěděla jsem, jestli ještě někdy vůbec promluvím. Hlavou se mi honila spousta otázek – jsem oslabená operací nebo se operace nepovedla?

Nevím, jak dlouho jsem tam bezmocně ležela. Pamatuji si jen, že se začalo stmívat. Sestřička se mě snažila převléknout, ale když mě posadila na postel, zhroutila jsem se jak malá hadrová panenka zase zpět. Sestřičky mě tedy nechaly ještě na pooperačním pokoji, abych nabrala sil. Usnula jsem…

další články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *